Komu název nic neříká, tak napovím, že v tomto blogu bude řeč o jídle a hlavně o polévkách. Ti, kdo vaří různé instatní nápady, možná neví, co mám na mysli. Nejsem přítelem polévek z pytlíku ani instantních jídel. Nemám ráda ani konzervy. Ne snad, že by mi to nechutnalo a jako způsob konzervace třeba pro přežití na dovolené mimo civilizaci je to samozřejmě potřeba, ale jíst to pořád bych určitě nechtěla.
V sáčku ani v konzervě pořádně nevím, co jím. Způsoby konzervace v podstatě vylučují zachování jakýchkoli prospěšných látek. Taky se tam přidávají různé konzervační látky a mimo jiné je to většinou drahé. Samozřejmě i já konzervu občas musím konzumovat a pro tento případ mám pár vybraných dobrot.
Pro rychlou přípravu dobrého jídla z konzervy poslouží třeba nakládané fazole nebo zelenina, ale čerstvé je čerstvé, i když je to pracnější. V záplavě nabídky těch skvělých dobrot, co se připraví za pět minut vhozením sušené směsi do vody a pak se jim říká polévka, postrádám to kouzlo, které dělá polévku opravdu polévkou. A to jsou zavářky a vložky.
Myslím si, že vývar s trochou zeleniny zvládne každý, může si ho udělat pokaždé jinak právě promyšlenou zavářkou či vložkou, u vaření se uvolní a hlavně se pak dobře nají pokrmu, který tělu něco dá, nikoli jen pár prázdných kalorií s polévkovým kořením. Žádné maso, žádná křupavá zeleninka, nic. Pár gumových kousků, jako by tam někdo nastrouhal pastelky, či nakrájel gumu. Vývar z masa nebo zeleniny se dá doplnit zavářkou podle chuti, kterou zvládne skoro každý. Jednak se koupí hotová, jako například rýže nebo těstoviny. Rýži můžete uvařit v polévce, těstoviny je lépe uvařit zvlášť. Takové kapání, jako dělala babička, zasytilo i bez chleba.
Z jednoho vejce, špetky soli a mouky udělala v hrnečku hustou kaši a tu pak za stálého míchání vidličkou vlila do vařící polévky. Mňam mňam. Knedlíčky či nočky jistě znáte. Játrová zavářka se koupí hotová, ale dá se jednoduše udělat z kousku jater, vejce, strouhanky, česneku, majoránky, soli a pepře. Buď se utvoří knedlíčky nebo se přes struhadlo zavaří játrová rýže. Vložky do polévky, to byla za dob mého studia zvláštní kapitola.
Naše kantorka na vaření uměla potrápit. Takový rozdíl mezi celestýnskou a fridátovou nudlí byl úplná věda. Než nám to nalila do hlavy, uplynulo hodně vody. Přitom je to obyčejná palačinka, která se jednou zatočí a ukrojí kolečko, nebo se z rovné ukrojí nudličky. Tyto se pak do polévky vloží. Vkládá se také osmažená žemle, osmažený „hrášek“, to jsou kuličky usmažené z těstíčka. Může se vložit třeba toustík zapečený se sýrem, ale taky třeba jenom nastrouhaný sýr. Ve vývaru je to bašta!
Fantazii se meze nekladou, v dnešní době, kdy nás ovlivňují pánové Babica, Pohlreich i Ital v kuchyni, je nápadů pořád dost. Ale i pro ty, kdo pořady o vaření nesledují, je tady uvedeno nápadů na celý týden. Stačí uvařit trochu vývaru a pak si vybrat, co do něj. Já mám docela ráda experimenty a do obyčejné polévky nasypu třeba trochu čočky, fazole mungo či ovesné vločky a nechám uvařit. Mám totiž nejradši polévku, ve které stojí lžíce.